MASOŽRAVÉ ROSTLINY                              

 Darlingtonie kalifornská (Darlingtonia californica)

Darlingtonie kalifornská (Darlingtonia californica) má pověst velmi náročné rostliny. Její pěstování rozhodně nelze doporučit začínajícím pěstitelům. Není však potřeba mít z této monumentální rostliny strach. Na začátek však musím předeslat, že darlingtonie není rostlina, která by dlouhodobě prosperovala v bytových podmínkách. Jak bude dále vysvětleno, rostliny vyžadují venkovní střídání teplot mezi letním a zimním obdobím. Rovněž kolísání teplot mezi dnem a nocí má blahodárný vliv na růst darlingtonií.

                                                

        Mladé rostoucí láčky                    Dospělí exemplář                  Detail vrchní části láčky

 Darlingtonie vyžaduje dostatek světla. Nejlepších pěstitelských výsledků je dosahováno na vyloženě slunných stanovištích, přičemž rostliny je vhodné z jižní strany stínit. Rostliny mívají několik hodin přímého slunce ráno a večer a jižní stínění zabrání zbytečnému přehřívání.

       Relativní vzdušná vlhkost by měla být zvýšená, optimální je 70 - 90% RVV. Rosení je možné doporučit, není však podmínkou.

       Zálivka stejná jako u většiny MR. Květináče by měly dlouhodobě stát v misce s přibližně 1 – 2 cm vysokou hladinou vody. Na kvalitu vody nejsou darlingtonie mimořádně citlivé, dobře snáší i středně tvrdou vodu.

       Podstatnou podmínkou pro dobrý růst darlingtonií je velmi propustný a vzdušný substrát. Základní substrát je směs vláknité rašeliny, křemičitého písku se středně velkými oblázky (3 – 10 mm) a hrubozrnný perlit (též 3 – 10 mm). Poměr asi (2 : 1 : 1). Druhou složkou je drenáž, která je směsí pouze písku (oblázků) a (perlitu) – v poměru 1 : 1. V případě mladých rostlin, které sázíme do menších květináčů, by měla být vrstva drenáže vyšší než obvykle (2 – 3 cm). U vyšších rostlin se osvědčilo utvořit vrstvy substrátu a drenáže přibližně po 4 – 5 cm. Odspodu se tedy střídá drenáž, substrát, drenáž a vrchní vrstva substrátu. Takové uspořádání vytváří množství vzduchových prostor a umožňuje dostatečný přísun kyslíku ke kořenům. Vršek substrátu obkládáme živým rašeliníkem.

       Rozmnožování je možné provádět výsevem. Oproti špirlicím mají darlingtonie výhodu samosprašnosti. Můžeme tedy získat dostatek kvalitních semen z jediné rostliny. Nejlépe se osvědčilo vysévat je rovnou na povrch nadrobno rozsekaného rašeliníku. Rašeliník je nutné důkladně rozsekat, jinak přeroste a zadusí malé semenáčky. Ty přesazujeme ve velikosti přibližně 1 cm do výše popsaného substrátu.

       Nejvýhodnějším způsobem rozmnožování je však množení vegetativní. To provádíme buď stejně jako u špirlic – dělením velkých trsů, nebo pomocí tzv. stolonů. Darlingtonie se vyznačují unikátní schopností vytvářet dlouhé podzemní výhony (dlouhé 10 – 20 cm), na jejichž konci vyrůstají malé rostliny. V tomto směru připomínají darlingtonie úporný zahradní plevel, bršlici kozí nohu. Jedna z darlingtonií, které pěstuji, se takto dokonce množí s obdobnou intenzitou. Rostliny vytvořené z konců stolonů na jaře měří už na podzim 5 – 12 cm a mají dobře vyvinutý kořenový bal. Můžeme je oddělovat buď ještě na začátku podzimu, nebo až na jaře. Podzimní oddělování je méně výhodné pro samotné oddělky, na druhou stranu ale nehrozí poškození mladých výhonů v jarním období.

       Zimování darlingtonií by mělo být velmi chladné. Optimální teplota v zimě je 0 - 10° C. Takto nízkým teplotám by měly být rostliny vystaveny alespoň několik týdnů. Méně intenzivní chlad může být nedostatečný. Darlingtonie jsou částečně mrazuvzdorné. Odolnost vůči mrazu se však nepochybně liší podle původu rostlin. Vystavovat tedy mrazu cenné sbírkové exempláře je poměrně riskantní.

       Pěstováním darlingtonie při výše popsaných podmínkách kopírujících podnebí mírného pásu se dosahuje dobrých výsledků v mnoha sbírkách. Láčky rostlin dorůstají značných rozměrů, v mé sbírce téměř 40 cm.

                                        

       Výška láčky 38 cm                                                        Šířka hlavice                                                                    Boční pohled

                             Darlingtonie a studená voda...

 Jedním z příběhů, který se k darlingtonii váže je nutnost průtoku studené vody přes její kořeny. Tento požadavek byl odvozen z pozorování na přirozených lokalitách, kde darlingtonie často rostou ve štěrkovitém substrátu okolo horských potoků. (Studnička 1984). První úspěšné pokusy jak u nás tak ve světě byly opravdu uskutečněny jen za podmínky, kdy čerpadlo zajišťovalo tok velmi chladné vody, tak aby protékala substrátem. Takové opatření je však velmi nákladné a technicky náročné.

       Postupem času se však ukázalo, že stačí, když zajistíme, aby se substrát nepřehříval a jeho teplota nestoupala výrazně nad 20 nebo 25 stupňů. I toto však lze dodržet ven velmi těžko.

       Ve sbírkách katedry fyziology rostlin PřF UK se však postupem času začalo dařit pěstovat darlingtonie bez chlazení a jiných opatření. V čem je ono kouzlo? Pravděpodobně ve velmi vzdušném substrátu.

       Pro kořenový systém rostlin možná není důležitý samotný chlad, ale dostatečné zásobení kořenů kyslíkem. Většina mokřadních rostlin vyvinula velmi složitá anatomicko fyziologická přizpůsobení, jak transportovat kyslík z nadzemních částí do kořenů, které jsou jinak zapuštěny v bezkyslíkatém bahnitém substrátu. Darlingtonie toto pravděpodobně neumí. V přírodě okysličuje kořeny studená voda z horských potoků. Takovou situaci můžeme napodobit drahým zařízením nebo příslušným uspořádáním substrátu. Viz výše.